Ahoj, známe se?

1. prosince 2016 v 15:44 | ::M.Amar::
Skoro rok od posledního zápisu v deníku. To se mi nikdy nepovedlo, udělat takovou mezeru. Za ten rok se zas tak moc nezměnilo, jenom jsme se (zase) přestěhovali a mám takovej dojem, že je to asi nějaká životní cesta - kočovat. Protože rozhodně nejsem přesvědčená o tom, že tam, kde jsme teď (kousek od Hluboký), zůstaneme. Stěhovali jsme se někdy v březnu, léto tak nějak uteklo, já chodila na brigádu do jednoho hotelu na plac a teď jsem se vrátila do starýho režimu - domácnost - škola - praxe. Pořád studuju, ale doplazila jsem se až do třeťáku a v červnu bych měla končit. Bojuju s bakalářkou, kterou píšu z genetiky - "Různé přístupy genetického testování leidenské mutace" a se školou, kde to taky není procházka růžovou zahradou. Už jsem asi unavena studiem, ten třeťák se mi zdá jako Sisyfovská práce, na druhou stranu si říkám, že zvládli to jiní, zvládnu to taky.
V září mi bylo třicet, nevím, jestli to je nějakej mezník, já si přijdu pořád jako když je mi sedmnáct a nevím, co budu dělat až vyrostu. Mám skvělýho manžela a dítě (a to je podstatný), ale jako bych poslední dobou nevěděla, co vlastně sama se sebou. Je to asi taky tím, že už jsem skoro tři roky doma a leze mi to na mozek. Budu doufat, že to není trvalej stav. Smějící se

Rósina bude slavit dva a půl roku (slavit to teda nebude, to jen tak pro představu) a je to velice čilá a bystrá malá holčička. I když si hraje s klučičíma hračkama. Má ráda auta, bagry, letadla, lodě, vláčky a taky plyšáky. Panenku má jednu (dárek od prababičky, která si stále myslí, že to je malá princezna, zatímco ona je spíš malej chemik) a nehraje si s ní vůbec. S panenkou je nuda. Hodně taky mluví a všechna slova opakuje. Je s ní dost sranda. Jsem zvědavá, co letos bude říkat na Vánoce :-) Já se na ně na jednu stranu těším, na druhou vůbec. Nemám to období moc ráda, ale řekla jsem si, že letos budu opravdu jen lenošit, užívat si vánoční atmosféru, pít punč a nebudu se stresovat s dárkama nebo něčím podobným. Nakoupili jsme pro všechny jenom drobnosti, žádný velký dary, je to zbytečný.

Mám ještě před sebou spoustu práce ve škole a jsem z toho dost vystresovaná, ale jsou i světlý chvilky, kdy si říkám, že to prostě zvládnu a pak budu mít hezký prázdniny :-)

Přeji Vám krásný advent, Vánoční svátky i oslavy nového roku. Snad napíšu dřív než zase za rok....
 

Rok 2015

31. prosince 2015 v 19:59 | :: M.Amar ::
Každoroční rekapitulace je tady!!
Nebo možná ani ne rekapitulace, u mě se žádný zvraty nekonaly. Snad jedině, že jsem postoupila do druháku, protože to se mi ještě nikdy nepovedlo. :-D

Jenom bych všem čtenářům (který asi spočítám na prstech jedný ruky) chtěla popřát do novýho roku hodně ZDRAVÍ, protože se mi tak zdá, že na to lidi zapomínaj' a berou to jako samozřejmost.
Taky bych všem přála aby dělali co je baví a když je něco s*re, aby to neváhali změnit. Hned nebo co nejdřív, life's too short a nikdo neví, jestli nějaký "zejtra" vůbec bude.
Přála bych si, aby lidi nezavírali oči a nebyli sobecky zaměřený jenom sami na sebe. A neznamená to posílat nějaký kozy do Afriky či co, tady u nás je toho dost, do čeho se člověk může zapojit.

Prostě přeju všem ať jsou šťasný, hlavně sami v sobě a ať je rok 2016 tím rokem, na kterej budete s láskou vzpomínat!!

Podzim

16. října 2015 v 21:31 | ::M.Amar::
Léto je asi definitivně fuč a moje články se smrskly na sezónní záležitost. Takže příští článek se zřejmě bude jmenovat zima. Smějící se

My jsme se v létě úspěšně přestěhovali a já si v červenci splnila praxi v nemocnici. Praxe byla docela fajn, hlavně na mikrobiologii se mi líbilo, na histologii už tolik ne. Tam na mě doléhala trochu deprese. Byli jsme jak v laboratoři biopsie, tak i nekropsie. V bioptické laboratoři je to až příliš často orgán (nebo kus orgánu) s nádorem a přiznám se, že jsem to docela špatně nesla, protože to bylo každý den spousta případů. Ale kromě toho samozřejmě pihy, placenty a obsahy dutiny děložní - potraty. No a nekroptická laboratoř, tam už není nic moc co zkazit. Tou dobou, kdy jsem tam byla jsem fakt dost přemýšlela o smrti a ono asi ani nejde na to nemyslet, když se histologie nachází patro nad pitevnami a když se kolem vás válí žádanky na převoz z jiných oddělení, důvod - exitus.
Za to praxe na mikrobiologii byla moc fajn. Laboratoře mikrobiologie jsou mnohem modernější než histologie (která je součástí pavilonu patologie a ten fakt vypadá jak z filmu - všude zelený kachličky). Mikrobiologie je spojená s parazitologií, virologií a taky s laboratoří TBC. Všude jsme se spolužačkami byly. Nejvíc se mi líbilo na virologii. To bylo velmi zajímavé a paní doktorka o virech poutavě vyprávěla a ukazovala nám je. A laboratoř TBC je za zavřenými dveřmi a vlastně tam nikdo (kromě službu konající laborantky) nechodí. Pro vstup je třeba nasadit roušku i ochranný oblek.

V srpnu mi začaly prázdniny, takže jsme si je užívali společně s Rosárkou a Jiříkem (i když ten byl často v práci, holt sezóna). Byla jsem se i rekreovat v Chorvatsku a s Káťou jsme byly na odpočinkovém víkendu v Resortu Svatá Kateřina, kde to bylo naprosto úžasný a skvělý a určitě tam ještě někdy pojedeme. Je to hotel uprostřed lesa, autem se tam nesmí, takže je tam totální klid. Je to klasický hotel s wellnes službami, ale prostředí je skvělý a místo bazénu mají venkovní rybník s lekníny a na nich sedí žáby. Jsou tam také stáje s koňmi. Tam se Káťa chtěla moc podívat, tak jsme šly, ale já mám z koní obří respekt, takže když nám slečna otevřela stáj a "Jen si ho pohlaďte," tak mě málem trefilo. Ovšem pan kůň byl velmi miloučký a u drbání málem blahem usnul.

Byl to úžasný relax, který mi chybí. Protože jsem nechodila do školy, dost věcí jsem si utřídila v hlavě. A mezi ně právě patří i odpočinek. Prostě občas vypnout, lehnout si do vany a jen tak ležet.
A taky....
Víc číst.
Zase šít (a na to mám už našlápnuto!).
Vyrábět a kreslit.
Poslední dobou jsem všechny tyhle činnosti opomínala. Taky jsme si s Jiříkem řekli, že tak jednou za měsíc budeme chodit někam spolu sami bez Rósy. Na večeři, do kina, do divadla, na výstavu atakdál. Člověk by si měl dělat i radost, ne jen plnit povinnosti v práci/ve škole.

Kromě toho začínám myslet na Vánoce a vytvořila jsem seznam dárků pro celou rodinu. Letos to totiž budou spešl Vánoce s "hendmejd" dárkama! Domácí mejdlíčka, likéry, šály, hrnečky a dobrůtky. Všechno vyrobím sama! Už se na to moc těším a taky se hlavně těším na ty reakce. Snad se dárky budou líbit.

Přeji hezké podzimní dny!
 


Poslední léto

16. července 2015 v 13:10 | :: M.Amar ::
Nevím, jestli to vůbec ještě někdo čte, ale za poslední dva měsíce se událo pár věcí, které by možná stály za zápis v deníku.

Já jsem celkem úspěšně zakončila první ročník boje ve škole. Kromě jednoho předmětu, který musím opakovat, ale co se dá dělat. Zkoušky, kterých jsem se nejvíc bála jsou zdárně (a dle mého velmi úspěšně) za mnou. Teď v červenci chodím každý den do nemocnice na praxi. Mám za sebou čtrnáct dní na oddělení lékařské mikrobiologie a ještě mě čekají dva týdny na patologii - histologii.
Takže momentálně jezdím každý den trasu Krumlov -- ČB, ale dlouho už nebudu muset. Příští týden se totiž stěhujeme. Nebylo to vůbec v plánu, ovšem Jiřík dostal nabídku pracovat v jiném hotelu a přijal ji. Tudíž od příštího týdne budeme bydlet v jiném podzámčí - na Hluboké kousek od ČB. Chtěli jsme do ČB, ale nakonec jsme narazili na docela bezva byt za dobrý peníz právě přímo v místě budoucího Jiříkova pracoviště. Těšíme se oba, i přesto, že jsme měli v plánu v Krumlově zůstat. Ovšem v závěru je mnohem praktičtější bydlet blízko ČB. Jiřík by musel denodenně dojíždět a já jezdím do ČB poměrně často (několikrát týdně i mimo praxi), takže to bude fajn.

Na Hlubokou vede cyklistická stezka z ČB, kde se dá jezdit na bruslích, ale i jít pěšky nebo s kočárem. Naproti domu máme rybník, který když se obejde, dojde se do ZOO, tam se Rosárce bude velmi líbit. Miluje zvířátka. A já se snad dokopu k tomu, abych kolem rybníka chodila/běhala alespoň třikrát týdně.
Je tam taky lanový park a golfové hřiště (které zřejmě nevyužijeme, ale kdoví, že jo). V neposlední řadě samozřejmě zámek s velikánským anglickým parkem.
Letos je to tedy naposledy, co si užíváme léto v Krumlově. Vlastně už jen pár posledních dní. Lhala bych, kdybych řekla, že mi nebude trochu smutno. Ovšem zajet sem můžu vždycky.

A Rosárka? Ta udělala ve svém vývoji neskutečný pokrok. Do svým prvních narozenin se jen plazila, ani neseděla, nic. Ovšem za měsíc a půl dohnala úplně všechno. Sama ještě nechodí, ale kolem nábytku už pochoduje statečně. Všechno opakuje a má moc ráda hudbu. Já jí zpívám a už i poprvé hrála na zobcovou flétnu (teda jenom do ní fouká, to je jasný, žádné tóny neumí). U Jiříkovy mamky i "hraje" na klavír a moc se jí to líbí. Je s ní čím dál tím větší zábava.

Až se přestěhujeme plánujeme taky nějaké výlety po vlastech českých, abychom si to léto užili společně, protože do teď na to nebyl čas. Snad to vyjde.

Krásné léto!!

Don't take it for granted

11. května 2015 v 21:15 | :: M.Amar :: |  Postřehy odjinud
Před pár dny mi umřela kamarádka. Často jsme se nevídaly, v poslední době, ale za dob středoškolských let jsme se společnou partou přátel jezdili na čundry a scházeli se v hospůdkách. Můj poslední kontakt s ní byl v prosinci loňského roku, kdy mi psala, že má rakovinu vaječníků a zřejmě metastásy v močovém měchýři a kdovíkde ještě.....
Teď ve středu měla pohřeb a já pořád přemýšlím o tom, jaké jsou ty poslední okamžiky před smrtí. Vidí člověk světlo na konci tunelu? Je nebe? Nebo prostě nastane buněčná smrt a je všemu konec? A jak se asi ti lidé cítí. Jestli příjde smíření nebo jestli mají strach....

Byla stejně stará jako já (skoro 29), tak si tak říkám, že nevíme dne ani hodiny a každej to má někde předepsaný jinak. A i přesto, že tyhle okamžiky jsou ty z nejsmutnějších, měli bychom si z nich brát ponaučení. Vykašlat se na všechny žabomyší války, zbytečný stresy "jestlijátozítravšechnostihnu" a nic nebrat jako samozřejmost. Mít radost z toho, že zpívají ptáčci, že se zelená listí a kvete šeřík. Protože fakt nikdy nevíme, jak dlouho budeme mít tu možnost se na to dívat a cítit tu vůni....

Tohle je můj komentář u Sonji na blogu, ale chci ho dát i sem, protože sem patří.

Takže jestli to nebe je a jsi tam, Miru, přeju Ti, ať se tam máš už jenom dobře.

Kam dál