Říjen 2013

První měsíc

2. října 2013 v 0:10 | ::M.Amar:: |  Těhotný deník
Strunatec vypadá jako fazole!

Inu ve středu jsem se vypravila na prohlídku k mému gynekologovi. Den předtím dostal Jiří naše auto ve vylepšené podobě ze servisu a máme už i rádio, takže jsem si celou cestu pouštěla U2 a jejich Best Of 1980-1990. O tom jsem vždycky snila, pouštět si v autě U2.
Dojela jsem do ČB, zaparkovala, obešla pár obchodů, nic si nekoupila! a pádila na prohlídku. Byla jsem trochu nervózní a když se mě pan doktor zeptal, co mě trápí, ztrápeným hlasem jsem odpověděla, že jsem asi těhotná. Přitom mám radost, ale s radostí jsem to asi ještě nikomu neříkala. Divný. Každopádně mi udělal ultrazvuk a objevila se tam fazole. Prostě ledvinkovitý malý místo s bílou tečkou, které mělo značit zárodek. Prý už má i srdíčko. Neuvěřitelný jak se do tvorečka velikosti 2,3 mm vejde srdíčko. Jsem tedy v 6. týdnu, teď už v 7. Na příští kontrolu jdu na konci října a už dostanu žádanky na krev a podobně.
Pan doktor mě pochválil, že tak to má vypadat, že mám ideální věk a jsem úplně zdravá a že má ze mě radost. Nic mi nezakázal, dokonce ani noční směny. Do té doby, dokud se na to budu cítit, tak to prý nevadí. Ale musím říct, že občas mám co dělat.

Poslední týden se to trochu zhoršilo a pořád bych jenom spala. Kromě bolavých prsou nemám žádné zvláštní příznaky. Není mi špatně, nemám chuť na nic neobvyklého, ani nemám citlivější čich. Možná trochu. Jediné co je teda hrozivé je ta únava. Ráno se vzbudím, odploužím se nasnídat, pak si lehnu, chvíli jsem vzhůru a pak zase usínám skoro na celé odpoledne. K večeru se přinutím najíst a pak jdu zase spát. Je to fakt hrozný, protože doma nejsem schopná skoro nic udělat. A asi ani počasí tomu moc nepřidává, když je pořád tak šedivo.
Ovšem co se tedy zlepšilo, je moje pleť. Mám ji skoro jako broskvičku. Prsa mám větší týden od týdne a mám dojem, že jsem lehce mohutnější, ale nejím za dva, to fakt ne.

Moje strava se zlepšila. Když mám v práci ranní, vstanu o dvacet minut dříve, abych se nasnídala. V práci si dám svačinu - většinou ovoce, pak polévku, oběd, svačinu a doma večeři.
Nemám vůbec chuť na sladké, což je u mě docela zvláštní a moc mi chutná pomerančový džus. Dokonce jím jablka, která obyčejně jím jenom ve štrůdlu. Mléčné výrobky jím ve stejném obřím množství jako předtím a nedávno jsem koupila červenou čočku. Luštěniny se totiž na mém jídelníčku objevovaly naposled, když jsem ještě bydlela u rodičů.
Nepřestalo mi chutnat kafe, ani ostrá kořeněná jídla. A musím se přiznat, že občas mi ujede ruka s chilli.
Ovšem přestala jsem úplně pít alkohol (a je to děsný), hlavně to víno mi táááák chybí. Zvlášť, když tady v práci máme taková skvělá prvotřídní vína, na které jsem si docela zvykla. Ale jestli se fazole udrží (doufám, že jo!), tak pak si decinku dám, po 12. týdnu :-) A kouření to jde teda úplně mimo mě. Předtím jsem si tak příležitostně zapálila, teď na to vůbec nemám chuť.
Piju hodně pomerančovýho džusu a zachutnala mi obyčejná voda bez příchuti a bublin.

Občas mám tendenci si s fazolí povídat, i když vím, že mě ještě vůbec nemůže vnímat, ale i přesto. Když ležím v posteli a jsem sama doma, ptám se, jak se má a že jsem zvědavá, jak bude vypadat až z ní bude velká kytka s luskama. A chce se mi u toho vždycky brečet. I teď. Ty hormony jsou hrozný....

Náš vztah s Jiříkem se trochu změnil, je mnohem intenzivnější než předtím (jestli to ještě jde) a vždycky se těšíme na to, až si večer lehneme do postele a budeme si povídat za svitu lampičky.
A je nám moc fajn....