Listopad 2013

Fazole ve 13. týdnu

14. listopadu 2013 v 13:05 | ::M.Amar:: |  Těhotný deník
V předminulém týdnu jsem se zúčastnila už třetího ultrazvuku. Fazole je o dost větší, měří 5,5 cm (nebo měřila), má vidět už i prsty na nohou a rukou. Mávala nožičkama a ručičkama a vypadala, že se jí to moc nelíbí. Jestli bude po svých rodičích, tak musela být dost naštvaná, že ji někdo budí, protože já spím momentálně tak za čtyři a Jirka za dva. Ale rozhodně už to není tak tragické jako minule, jenom brzo večer usínám.
V práci už jsme to oznámili a už nedělám noční, protože ty jsem přestala zvládat, ráno po noční mi bývalo i špatně z únavy.

Ultrazvuk byl hrozně zvláštní, protože i přesto, že obvykle nejsem nijak útlocitná, tak když jsem viděla zřetelné obrysy tělíčka, byla jsem z toho dost naměkko a musela se držet, abych nezačala brečet. Když se pak fazole pohla a zamávala těma miniaturníma ručičkama, tak jsem se jenom přiblble usmívala a vůbec tomu nemohla věřit, že je něco takovýho možný. Pak mi ještě doktor pustil srdeční činnost. Pořád ten obrázek z ultrazvuku mám v hlavě, hlavně to, jak se fazole hýbe. Jiřík tam byl se mnou a koukal na to jako puk.

Moc si to užívám, cítím se fajn, přijde mi, že jsem získala ještě větší nadhled než jsem měla předtím, něco jako "teď jsem těhotná a nic důležitějšího pro mě není". Je to hrozně osvobozující pocit, nemůžu říct, že bych řešila každou blbost nebo nějak plánovala a sepisovala seznamy, co je třeba. Tohle vůbec neřeším, zdá se mi, že na to mám moře času (ale podle mé drahé maminky budu všechno shánět tak týden před porodem a tašku do porodnice budu balit nejlíp až když mi praskne voda). No popravdě bych se tomu moc nedivila.
Prostě mě to těhotenství naplnilo jakýmsi vnitřním klidem a pocitem, že všechno ostatní kromě zdraví fazole je totální malichernost.
Můj čich je velmi citlivý, jak to tak bývá, a spousta věcí mi nevoní. Přestala jsem jíst těstoviny a začala jíst brambory. Těstoviny byly před těhotenstvím mým denním chlebem, teď na ně nemám vůbec chuť, zato brambor bych se užrala. Klidně jenom vařené ve slupce a klidně i bez soli.
Co vůbec nejím, je kuřecí maso, na to když si vzpomenu, tak je mi nevolno. Vlastně maso nějak vůbec nevyhledávám a když už, tak vepřové (i když jsem teď měla svatomartinskou husu a moc mi chutnala Usmívající se a ta paštika.... hmm).

V práci bych měla být do konce března a pak mateřská, otázka je, jestli vydržím s břichem sedět za stolem dvanáct hodin. Uvidíme. Zatím mám na bříše jenom hrbolek.
Jiřík s fazolí často mluví a já ji zpívám, snad jí to neleze na nervy.

Taky občas přemýšlím, co dál ve svém "profesním životě". Jestli se vrátit do školy nebo ne, jestli si udělat "jenom" rekvalifikační kurz nebo co vlastně. Mám na to čas, já vím, rozhodně se tím nijak nestresuju, jenom se tak ohlížím kolem sebe a rozmýšlím nad tím, jestli by mě škola nezabrzdila na další tři roky (a bůhví, jestli bych ji dokončila).
Uvidíme. Teď je to fajn tak, jak to je.