Leden 2014

Fazole ve 21. týdnu aneb Je ze mě totální ubrečenej měkkouš

7. ledna 2014 v 18:53 | :: M.Amar ::
Chystám se, po několika měsících, na čtení české literatury. Ano, naposledy jsem z řad českých autorů přečetla zřejmě Kytici od Karla Jaromíra Erbena někdy na základní škole (ale dodneška ji miluji). Dalším čtenářským zážitkém bude dílo neméně skvělé, tentokráte od Josefa Koláře a dokonce s ilustracemi od Heleny Zmatlíkové (pamatujete Slabikář?) - Z deníku kocoura Modroočka.
Je to dáno tím, že místo pravé a levé mozkové hemisféry mám momentálně na jedné straně progesteron a na druhé estrogen. A tak jsem si řekla, že Rozárce budu již v prenatálním věku číst. Snad si tuto knihu oblíbí tak jako já v dětství. Vyhrabala jsem doma výtisk z roku X, který stál 23,- Kčs. Je značně zažloutlý a jsou v něm malůvky jak moje, tak mého mladšího bratra. Kočka Zelenoočka na dvojstraně není bílá, ale černohnědá, dá se říct žíhaná. Můj bratr měl umělecké nadání již v raném věku.

Dnes jsem navštívila mého vtipného gynekologa. Když jsem mu při ultrazvuku řekla, že určitě bude mít velký nohy to naše dítě, tak je naší dceři změřil. Takže kdyby vás to zajímalo, její chodidlo měří 3,7 cm. Což je na mimino měřící od hlavy k zadku asi 20 čísel docela výkon. Úžasný
Nicméně konal se genetický ultrazvukový screening a všechno je ok, má obě ledviny, srdce bije, krev proudí a mozkem taky oplývá. Když nám chtěl poskytnout fotografii, tak se na nás otočila zády, abychom věděli, co si o tom všem myslí. Jo, bude po nás....

Mě těhotenství totálně pohlcuje, takže se večer bavím tím, jak se mi různě objevují boule na břiše a čekám, kde se objeví další. Když jich zachytím několik za sebou, tak začnu brečet.
Shlédla jsem čtyři série seriálu "One born every minute", který je z prostředí porodnice v Leedsu a Southamptonu. Každý díl obsahuje několik rodiček, nervózních a plačících otců, novorozeňat a výpovědi matek a porodních asistentek. Každý díl jsem úspěšně zlikvidovala balení kapesníčků. Zvlášť při tklivé hudbě a úvodním komentáři: "A new chapter in life is beginning. Life has changed.... Forever". Do toho se promítají záběry čerstvě narozených miminek, prohlížejících si nový a neznámý svět. Všechny vypadají, že by chtěly nejradši zpátky dovnitř, že tady je moc světla, moc zima a vůbec.... U mámy (nebo spíš v mámě) bylo líp!
A v tu chvíli mě přepadne zvláštní nepoznaná emoce a já se můžu uřvat. Hrůza, co vám budu povídat.
Vždycky jsem si zakládala na imidž drsný, chladný, neemocionální suverénky a teď řvu nad miminama na YouTube.

Ale jinak se cítím naprosto báječně, nejvíc mě teď trápí barva kočárku, ostatní je mi celkem u prdele.
Jak se tomu říká? Mlíko na mozku? No.... Myslím, že v Madetě by ze mě měli radost. S vyplazeným jazykem