Duben 2014

Fazole ve 37. týdnu aneb Zatím jsem vcelku

29. dubna 2014 v 22:43 | :: M.Amar :: |  Těhotný deník
Skoro mě až přepadá nostalgie, že už to těhotenství pomalu končí. I když na druhou stranu se dost těším. Nejen kvůli tomu, že se už bych chtěla Rosárku vidět, ale dost kvůli tomu, že s tím dechem jsem už fakt v koncích. Doma dělám sice všechno - myji koupelnu, vytírám, vysávám a další běžné činnosti ženy v domácnosti, ale hlemýždím tempem a ještě s přestávkami, protože jinak to prostě neudejchám. Ale pořád jsem schopná hodit nohu na stůl a zavázat si boty.

Dnes jsem byla na další prohlídce a monitoru a všechno je v normálu. Hlavičku má Rosárka už prý pěkně napasovanou v pánevním dnu (a mě bolí stydká kost jak blázen) a porodní cesty se připravují též. Což je dobrá zpráva, horší by bylo, kdyby se ani ve 40. týdnu nic nedělo. Velká je prý přiměřeně. Také mi doktor sdělil, že podle jeho názoru budu i dobře rodit.... No, to se uvidí.
Jinak všechno už máme připravené, čekáme jenom, až nám dovezou kočárek. To je jediné, co chybí. Koupili jsme bezva oranžovou vaničku s kreslenými motivy kraviček, oveček a oslíků, která je docela dlouhá, takže jí vydrží dlouho. Jenže až si bude umět sednout, tak se stejně bude koupat s námi. Na to se Jiřík moc těší, už si to plánuje :-)
Kočárek bude nakonec jiný, než jsem původně myslela. Teda model je stejný, jenom barva bude jiná. Chtěla jsem růžový, ale objednala jsem černo-smetanový. Spodek korbičky je černý a střecha je skoro bílá. Dost nepraktický, ale krásný.

Zítra jdu na předpříjem do místní porodnice, abychom pak to papírování nemuseli řešit. Porodní plán žádný nemám, protože můj názor je ten, že naplánovat se to absolutně nedá. Můžu mít maximálně nějaké přání, ale ani u toho není jistota, že mi to budou schopni splnit, takže si ani nic nepřeju.
Po návštěve porodnice jdu ke kadeřnici, která je ve stejném týdnu jako já, takže to všechno probereme, protože těhotná s těhotnou si vždycky rozumí nějak víc a já moc ty bezdětný kamarádky těma žvástama o cervix skóre, okopaných žebrech nebo tekoucím mlezivu z prsou nechci otravovat.

A jinak? Měla bych možná odpočívat, ale mám dojem, že poslední týden jsem se nezastavila. Dokupovali jsme s Jiříkem poslední věci a ve čtvrtek jsme byli pozvaní na grilování, který bylo moc bezva. Jedli jsme asi pět hodin v kuse, pili skvělý víno a já malinovej Birell (ten je boží). V neděli jsme byli na rodinném obědě, kde můj bratr vařil svíčkovou a já přispěla dortem se spoustou ovoce. Ona totiž skoro celá rodina má narozeniny v květnu. Rosárka se k tomu přidá taky a pak budeme každý květen všichni v lihu. Úžasný
V Krumlově taky začíná turistická sezóna, tudíž se množí kulturní akce. Teď v sobotu se konají oslavy osvobození americkou armádou a bude to včetně rekonstrukce bitvy mezi Wehrmachtem a US Army, prohlídka jejich dobových táborů, výstava historických bojových vozidel atd. Jiřík si kvůli tomu vzal dovolenou, protože historie je jeho velký koníček a taky má rád zbraně a armádu celkově. Takže tam nesmíme chybět. Já se na to taky docela těším, doufám, že to bude stát za to a nebude z toho fraška.
Den předtím je na náměstí sraz rakouského Ferrari klubu. Nepřijedou prý jenom s Ferrari, ale i s vozy Lamborghini a Aston Martin. Takže tam taky musíme jít i kvůli tomu si Jiřík vzal dovolenou.

Cítím se pořád dobře, spím jako zabitá, hrůzné předpovědi o tom, jak budu spát skoro vestoje, protože to jinak s tím břichem nepůjde, se nenaplnily. Prostě mi přijde, že lidi jenom rádi straší. A celkem často (ne-li nejvíc) jsou to právě ostatní matky, což nějak moc nechápu proč. Každá stejně všechno prožívá jinak a tak nějaké obecné měřítko neexistuje. To samé se týká i toho, až se miminko narodí....

"Hlavně spi, pak už se tři, pět, deset let (nebo nejlíp už nikdy) nevyspíš!"
"Jen si to užijte, pak už nikam chodit nebudete!"
"Na dovolenou nepojedete teď několik let!"
"Třeba týden si neumyješ vlasy, nebude čas!"

A tak dál. No prostě to vyzní vlastně tak, že je třeba si připravit oprátku a pověsit ji na nejbližší strom, protože s narozením dítěte VŠECHNO skončí. Naštěstí v okolí mám i trochu jiné případy, kdy jsou schopny si týden po porodu dojít ke kadeřníkovi nebo během mateřské studovat vysokou školu. A to je bezva.

Podařilo se mi taky zakoupit lístek na moji nejvíc nejoblíbenější zpěvačku - Joss Stone. 30. července bude mít koncert ve Vídni, kam jsem si koupila vstupenku, protože jsem očekávala, že do Prahy nedorazí. Den po nákupu vstupenky, zarezervování hotelu, se objevila informace, že vystoupí v Lucerna Music Hall v Praze. Chvíli jsem váhala nad Vídní, ale nakonec patriotismus vyhrál. Přeci jen, vidět ji v Čechách má pro mě tak nějak větší váhu. Tudíž jsem rakouské agentuře napsala, že chci vstupenku vrátit. Z jejich strany to byla skvělá organizace a během několika dní jsem měla peníze zpátky na účtě. Hned ten den jsem se jala kupovat vstupenku na pražský koncert, který je 23. července. Našla jsem i hotel na Žižkově, kde přespíme. Pojedeme všichni tři, uděláme si výlet (musím Jiříka vzít na Pražský hrad, prý tam nikdy nebyl), večer si odběhnu na koncert a ráno pojedeme domů.
Na to, až Joss vystoupí v Praze čekám od doby, kdy vydala první album, což je jedenáct let, takže to prostě nesmím prošvihnout!

Joss Stone - "Big Ol' Game"
Java Jazz Festival Jakarta, 1. března 2013


Fazole ve 33. týdnu aneb První manželské zápisky

1. dubna 2014 v 22:41 | :: M.Amar :: |  Těhotný deník
A vůbec se neliší od těch předchozích. Na ruce mám sice prsten a někde máme uschovaný oddací list a mám jiné příjmení, ale pocitově to není v ničem jiné, být vdaná a nevdaná. Vlastně mi to ještě asi ani pořádně nedošlo.
Svatba byla fajn. Přesně podle mých představ. Prostá, krátká a pohodová, žádná estráda jak je tomu často zvykem.

V pátek ráno 21. března jsme vstali asi v osm a zjistili, že Jiříkovo oblek je celý flekatý. Inu vzala jsem sako a (teď by mi na Textilní fakultě naplácali na holou) hodila ho do pračky. Pro ospravedlnění tohoto hrůzného činu musím podotknout, že sako nebylo z Blažkovo kolekce, ba ani od Koutného, tudíž jsem ho do té pračky házela s lehčím srdcem. Přežilo a vypadalo fajnově. Pověsila jsem ho na balkón, kam svítilo slunce a doufala, že do obřadu uschne.

Pak jsme se nasnídali a v jedenáct mi Jiřík šel vyzvednout kytici nebo spíš skromnou květinu měla bych říct. Já si mezitím natáčela vlasy kulmou a nanášela make up. To trvalo poměrně dlouho, jelikož mám hustý vlasy a musela jsem je natáčet po malých pramíncích, abych vůbec nějakých vln dosáhla. Ale snaha se vyplatila. Vlnité vlasy mi vydržely týden a vypadaly pořád skvěle i bez mytí. (Jinak si vlasy myji samozřejmě častěji)

Pak jsme se oblékli do svatebního a v půl druhé přijel taxík a odvezl nás na místo. Obřad se konal v Gotickém sále Prelatury, tady, v Krumlově. Na místo dorazil fotograf a svatebčané. Fotograf mě párkrát vyfotil samotnou a šlo se na věc. Po byrokratických formalitách se rodiny usadili a my s Jiříkem jsme vkročili do sálu. Nikdo nás nevedl, šli jsme rovnou spolu. Ono ty tři metry k otláři by to stejně nemělo cenu. K tomu nás doprovázel violoncellista, tedy přesněji řečeno kamarád mého bratra. Studuje konzervatoř a hraje bezvadně. A nehrál svatební pochod, nýbrž úvodní znělku ze seriálu Tudorovci. K poslechu zde. Když zahrál první tón, trochu ve mně hrklo. Musím přiznat, že se mi trochu vlily slzy do očí, ale nakonec jsem to překonala.
Potom jsme už jenom poslouchali řeč pana oddávajícího. Mluvil hezky, ne nijaká klišé, ale docela pěkný proslov spojený i s Krumlovem. Nakonec nám předal skvělý skleničky na šampaňský Bohemia Crystal s pískováním. Je na nich motiv věže krumlovského zámku a prstýnky. To jsem vůbec nečekala, bylo to milý.

Pak jsme se fotili s rodinou a nakonec sami. Asi hodinu jsme chodili po Krumlově a různě se nastavovali objektivu. Rodina se odklidila k nám do hotelu, kde všechny čekal oběd o čtyřech chodech. Hovězí carpaccio, francouzská cibulačka, hovězí líčka se švestkovou omáčkou a nakonec pařížský dort z místní cukrárny U Soudu, kde byste si na první pohled nekoupili ani lízátko, ale dorty umí fenomenální. K pití kdo si co přál, ale víno jenom jedno - Henri Schoenheitz Pinot Blanc Val St. Grégoire. S červeným bychom příliš neuspěli a tohle je přesně pro jazyky našich matek - tudíž nic moc suchého.

A až jsme to všchno snědli, tak jsme se rozešli domů. Asi kolem šesté. A i tak jsem toho měla docela dost. I když večer jsme ještě s Jiříkem a s mým švagrem zašli do Apotheky na drink. Dlouho jsme neseděli, protože jsme byli dost znavení a navíc s postupujícím večerem se zvětšoval i dýmový oblak a mně se v tom moc nechtělo sedět, tak jsme šli spát.
A to je všechno. Žádné proslovy, krmení se polívkou, rozbíjení talířů a podobný nesmyslný zvyky se nekonaly. Prostě obyčejný rodinný oběd. Myslím, že všichni byli spokojení.

A Rosárka? Ta se má čile k světu v břiše. Už se tam těžko vejde a její pohyby jsou často spíš dloubání, než kopání. Někdy to bolí, ale tak docela hezky (jestli teda může být bolest hezká).
Dnes jsem byla na ultrazvuku ve 32. týdnu (respektive ve 33.) a na prvním CTG. Všechno dopadlo dobře. Srdíčko ji bije jak má a na ultrazvuku taky žádná patologie. Podle ultrazvuku váží 1900 g a je to fakt holka. Dneska jsem to viděla zcela zřetělně na vlastní oči. Prý to bylo jako z učebnice, říkal pan doktor. Mrkající
Jsem už taky na mateřské na plný úvazek a moc si to (zatím) užívám. Rozhodně se nenudím, každý den něco dělám buď doma nebo někam chodím a jezdím. Mám čas na věci, do kterých se mi předtím nechtělo - třeba organizace mojí kosmetický krabice, která byla směsí všech produktů dekorativní kosmetiky (a že jich mám!). Roztřídila jsem ji podle druhu do pěkných krabiček a mám tak přehled v barvách a značkách.
Taky jsem si vylepšila svůj diář Filofax a moc se mi to líbí. Vyrobila jsem si vlastní "děliče" z barevných čtvrtek na různé sekce a vytvořila vlastní kalendář. Koukám na různá videa o Filofaxech a jejich personalizaci a čerpám inspiraci. Pro někoho je to fakt obsese. Ale pěkná!
No a když má Jiřík volno, tak jsme buď doma nebo chodíme na procházky a jezdíme na výlety po okolí. Moc toho sice neujdu, ale když jdeme pomalu, tak se to dá.
Krumlov je na jaře a v létě báječnej, takže ho hltám plnými doušky a jsem moc ráda, že tady bydlíme!

Hezký duben!