Fazole ve 33. týdnu aneb První manželské zápisky

1. dubna 2014 v 22:41 | :: M.Amar :: |  Těhotný deník
A vůbec se neliší od těch předchozích. Na ruce mám sice prsten a někde máme uschovaný oddací list a mám jiné příjmení, ale pocitově to není v ničem jiné, být vdaná a nevdaná. Vlastně mi to ještě asi ani pořádně nedošlo.
Svatba byla fajn. Přesně podle mých představ. Prostá, krátká a pohodová, žádná estráda jak je tomu často zvykem.

V pátek ráno 21. března jsme vstali asi v osm a zjistili, že Jiříkovo oblek je celý flekatý. Inu vzala jsem sako a (teď by mi na Textilní fakultě naplácali na holou) hodila ho do pračky. Pro ospravedlnění tohoto hrůzného činu musím podotknout, že sako nebylo z Blažkovo kolekce, ba ani od Koutného, tudíž jsem ho do té pračky házela s lehčím srdcem. Přežilo a vypadalo fajnově. Pověsila jsem ho na balkón, kam svítilo slunce a doufala, že do obřadu uschne.

Pak jsme se nasnídali a v jedenáct mi Jiřík šel vyzvednout kytici nebo spíš skromnou květinu měla bych říct. Já si mezitím natáčela vlasy kulmou a nanášela make up. To trvalo poměrně dlouho, jelikož mám hustý vlasy a musela jsem je natáčet po malých pramíncích, abych vůbec nějakých vln dosáhla. Ale snaha se vyplatila. Vlnité vlasy mi vydržely týden a vypadaly pořád skvěle i bez mytí. (Jinak si vlasy myji samozřejmě častěji)

Pak jsme se oblékli do svatebního a v půl druhé přijel taxík a odvezl nás na místo. Obřad se konal v Gotickém sále Prelatury, tady, v Krumlově. Na místo dorazil fotograf a svatebčané. Fotograf mě párkrát vyfotil samotnou a šlo se na věc. Po byrokratických formalitách se rodiny usadili a my s Jiříkem jsme vkročili do sálu. Nikdo nás nevedl, šli jsme rovnou spolu. Ono ty tři metry k otláři by to stejně nemělo cenu. K tomu nás doprovázel violoncellista, tedy přesněji řečeno kamarád mého bratra. Studuje konzervatoř a hraje bezvadně. A nehrál svatební pochod, nýbrž úvodní znělku ze seriálu Tudorovci. K poslechu zde. Když zahrál první tón, trochu ve mně hrklo. Musím přiznat, že se mi trochu vlily slzy do očí, ale nakonec jsem to překonala.
Potom jsme už jenom poslouchali řeč pana oddávajícího. Mluvil hezky, ne nijaká klišé, ale docela pěkný proslov spojený i s Krumlovem. Nakonec nám předal skvělý skleničky na šampaňský Bohemia Crystal s pískováním. Je na nich motiv věže krumlovského zámku a prstýnky. To jsem vůbec nečekala, bylo to milý.

Pak jsme se fotili s rodinou a nakonec sami. Asi hodinu jsme chodili po Krumlově a různě se nastavovali objektivu. Rodina se odklidila k nám do hotelu, kde všechny čekal oběd o čtyřech chodech. Hovězí carpaccio, francouzská cibulačka, hovězí líčka se švestkovou omáčkou a nakonec pařížský dort z místní cukrárny U Soudu, kde byste si na první pohled nekoupili ani lízátko, ale dorty umí fenomenální. K pití kdo si co přál, ale víno jenom jedno - Henri Schoenheitz Pinot Blanc Val St. Grégoire. S červeným bychom příliš neuspěli a tohle je přesně pro jazyky našich matek - tudíž nic moc suchého.

A až jsme to všchno snědli, tak jsme se rozešli domů. Asi kolem šesté. A i tak jsem toho měla docela dost. I když večer jsme ještě s Jiříkem a s mým švagrem zašli do Apotheky na drink. Dlouho jsme neseděli, protože jsme byli dost znavení a navíc s postupujícím večerem se zvětšoval i dýmový oblak a mně se v tom moc nechtělo sedět, tak jsme šli spát.
A to je všechno. Žádné proslovy, krmení se polívkou, rozbíjení talířů a podobný nesmyslný zvyky se nekonaly. Prostě obyčejný rodinný oběd. Myslím, že všichni byli spokojení.

A Rosárka? Ta se má čile k světu v břiše. Už se tam těžko vejde a její pohyby jsou často spíš dloubání, než kopání. Někdy to bolí, ale tak docela hezky (jestli teda může být bolest hezká).
Dnes jsem byla na ultrazvuku ve 32. týdnu (respektive ve 33.) a na prvním CTG. Všechno dopadlo dobře. Srdíčko ji bije jak má a na ultrazvuku taky žádná patologie. Podle ultrazvuku váží 1900 g a je to fakt holka. Dneska jsem to viděla zcela zřetělně na vlastní oči. Prý to bylo jako z učebnice, říkal pan doktor. Mrkající
Jsem už taky na mateřské na plný úvazek a moc si to (zatím) užívám. Rozhodně se nenudím, každý den něco dělám buď doma nebo někam chodím a jezdím. Mám čas na věci, do kterých se mi předtím nechtělo - třeba organizace mojí kosmetický krabice, která byla směsí všech produktů dekorativní kosmetiky (a že jich mám!). Roztřídila jsem ji podle druhu do pěkných krabiček a mám tak přehled v barvách a značkách.
Taky jsem si vylepšila svůj diář Filofax a moc se mi to líbí. Vyrobila jsem si vlastní "děliče" z barevných čtvrtek na různé sekce a vytvořila vlastní kalendář. Koukám na různá videa o Filofaxech a jejich personalizaci a čerpám inspiraci. Pro někoho je to fakt obsese. Ale pěkná!
No a když má Jiřík volno, tak jsme buď doma nebo chodíme na procházky a jezdíme na výlety po okolí. Moc toho sice neujdu, ale když jdeme pomalu, tak se to dá.
Krumlov je na jaře a v létě báječnej, takže ho hltám plnými doušky a jsem moc ráda, že tady bydlíme!

Hezký duben!






 


Komentáře

1 Amalka | 2. dubna 2014 v 22:26 | Reagovat

gratulace mladá paní :)

2 M.Amar | 14. dubna 2014 v 17:11 | Reagovat

Děkuju! A jak se daří vám?

3 Amalka | 15. dubna 2014 v 22:48 | Reagovat

jsem unavenější a unavenější a už máme alespoň jméno... prcek bude Vilém :), můžu poprosit fotku ve svatebním? .), jsem 25tt a je mi jak kdybych měla jít zítra rodit, strašně mě bolí žebra a vůbec všechno....

4 M.Amar | 16. dubna 2014 v 7:31 | Reagovat

Ještě chvíli musíme vydržet :-) Já zase citím všechny kosti od pasu dolů, ale dá se to vydržet, jak už nechodím do práce.

Fotky jsou pod článkem :-)

5 Amalka | 16. dubna 2014 v 8:54 | Reagovat

Juuu, já jsem slepejš :), moc vám to spolu  sluší :), my se vezmeme až příští léto, teď bych tam musela snad přijet na kolečkovém křesle, jak mám stát dýl než dvě minuty, mám chuť někoho zabít :D, vydržet to musíme, to se nedá nic dělat, v úterý mě čeká mňam mňam glukózový test :)), už se na Vilíka moc těším a konec července už není ani tak daleko :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama