Čtrnáct dní s Rosálií

19. června 2014 v 9:23 | :: M.Amar :: |  Deník matky
I přesto, že je to velmi krátká doba na nějaké závěry, jeden už mi z toho vyplynul - vážím si všech matek mnohem víc než kdykoliv předtím.
Rosárka je hodné miminko. Pokud je najedená. A v tom tkví ten každodenní boj.

V porodnici byly sestry moc fajn. Lékaři taktéž. Všichni se snažili pomoci, jak to jen šlo, hlavně sestry z neonatologie. Učily mě kojit, leč mně to prostě ani za nic nešlo.
Prospustili mě třetí den po porodu a já šla domů s tím, že vlastně nevím, jak jí dám najíst. Bylo mi ouvej a první krmení doma jsme vyřešili lahví s mým odstříkaným mlékem. Postupně, po několika zkouškách jsem konečně přišla na to, jak to udělat, aby se přisála. Měla jsem ohromnou radost. A tak plynuly dny.

Přebalit - kojit - spát - přebalit - kojit - spát. Mezi přebalením a kojením se nám vmezeřilo ještě cvičení Vojtovy metody, protože Rosárka je trochu "nakřivo". Byla přenošená a už se do dělohy nevešla, takže měla levé chodidlo v úhlu asi 30° k holeni a hlavičku stále dává doprava a celá se stáčí na pravý bok. Tudíž ji pomocí reflexních bodů rovnám. Nožička už je teď o dost lepší a tělíčko bude ještě potřebovat čas.
Prvních pár nocí (asi dvě) se budila každou hodinu a já byla dost unavená. První krize přišla hned v neděli po propuštění z nemocnice (pouštěli nás v pátek). Co půl hodiny chtěla pít a já totálně nevyspalá, nenajedená jsem zoufale brečela v posteli, protože jsem nevěděla, jestli je to normální nebo ne. Jiřík byl zrovna v práci, tak ani nebyl nikdo, kdo by mě uklidnil (on to umí moc dobře). Nakonec, když večer přišel, vzal si ji, uspal a v noci k ní vstával, takže já se budila snad jednou za tři hodiny, abych ji nakrmila. Moc mi to pomohlo.
Přes den to šlo, mezi kojením tak dvě hodinky spala a v noci se teď budí tak jednou za tři až čtyři hodiny.

V pondělí jsme šli na první návštěvu k pediatričce. Rosárka hezky přibrala a je zdravá. Dostali jsme žádanku na rehabilitaci do Vojtova centra v ČB, kam jsme vyrazili hned v pátek. Paní doktorka mi není moc sympatická, ale čert to vem, ta s námi necvičila. Vzala si nás na starost moc příjemná fyzioterapeutka a všechno nám vysvětlila. Kde reflexní bod zmáčknout a co se má potom dít. Cvičení není dlouhé, spočívá v tom, že si ji položím bokem k sobě, vezmu hlavičku, srovnám ji, druhou rukou sjedu po hrudní kosti na její konec a odtud v pravém úhlu pod bradavku mezi žebra, kde zmáčknu bod a mírným tlakem mířím směrem k protilehlému ramenu. Zní to složitě, ale ve skutečnosti je to dost jednoduché. Efekt má být ten, že Rosárka začne natahovat nožičky, protilehlou ručičku natahuje nad hlavu a rozevírá dlaň. To musí zopakovat třikrát a pak můžu přejít k druhé straně. A světe div se, funguje to.

Z rehabilitace jsme jeli navštívit Jiříkovo babičku a Rosárka byla moc hodná (rozuměj: napapaná). Ale v sobotu, jakoby se ze dne na den něco zlomilo a ona chtěla pít každou chvilku. Téměř každých dvacet minut. Měli jsme ten den jet na Lipno a já měla trochu strach, že zase bude chtít pořád pít a já si ani trochu neodpočinu. V neděli se scénář opakoval. Měla prostě hlad. Já jsem to věděla. Občas mi někdo tvrdil, že to nemusí být jenom hlady, ale jakýsi mateřský instinkt mi říkal, že to je přesně ten důvod. Inu vydali jsme se předevčírem k pediatričce podruhé, aby nám ji zvážila. Vzala si nás na paškál její velmi rázná sestra (která je skvělá) a zjistila, že za týden přibrala pouze 20 g. Za normální se bere přírůstek 100 - 200 g za týden. Pak jsem ji nakojila a zvážila po kojení. Během jednoho kojení přibrala 60 g. Tahala statečně, což doma tak nebylo. Výsledek tedy je, že večer dostává příkrm z umělého mléka. První dávku dostala předevčírem. Hned poté usla a spala krásně čtyři hodiny.

Včerejší den byl dalším dnem boje za kojení, ale byl trochu úspěšnější. Pila každou tak hodinu až hodinu a půl. Dokonce jsem stihla uvařit, vyprat, složit prádlo, umýt nádobí a udělat si manikúru. Mrkající Mám i dojem, že naše domácnost je o dost uklizenější než před jejím narozením, jelikož mám na ty činnosti méně času a tím pádem chvátám abych to všechno stihla během hodiny než se vzbudí. Jo a už mi u toho nepřekáží břicho.
Doufám, že časem se to naučí a bude hezky papat bez příkrmu.

Celkově ty úplně první dny byly náročný. Měla jsem dojem, že ji dojdu vrátit, ať si ji někdo koupí, protože tohle nemůžu zvládnout. Denodenní kolotoč přebalit - cvičit - jíst - spát se mi zdál šílenej, ale ty poslední dny (až na pár krizovek) je to už o dost lepší. I přesto, že má skoro pořád hlad, takže mezi kojením je to maximálně hodina času, jsem schopná dělat i něco jiného. Rozhodně se opět hrůzné předpovědi nesplnily. Že bych neměla čas si umýt vlasy a podobně. Na to čas mám. Ale taky díky tomu, že mám oporu v Jiříkovi. Takže ji pohlídá, přebalí a já se mezitím jdu osprchovat. Pravda je, že být na to sama, visím už na stromě nebo přinejmenším krmím Nutrilonem už od narození. Ale Jiřík mě stále nabádá, abych to kojení tak lehce nevzdávala. Tak to nevzdávám.

Rozhodně za to Rosárka stojí, protože je úžasná. Krásná a šikovná. Dává nám jiný pohled na svět. Priority jsou teď úplně někde jinde, ale pořád to neznamená, že bych na sebe zapomněla. Jenom je třeba si ten čas rozvrhnout a zapojit toho druhého.
Každým dnem se sžíváme víc a víc. Jsem s ní víc v kontaktu. Dokonce jsem si koupila nosítko, abych ji mohla nosit a měla volné ruce.
A až se naučí pořádně pít (přijde to, věřím tomu), tak to bude paráda.
 


Komentáře

1 Amalka | 20. června 2014 v 9:12 | Reagovat

máš senzačního chlapa ;)

2 Nicole Alexis | E-mail | Web | 24. června 2014 v 19:53 | Reagovat

Ahoj právě rozjíždím blog určitě koukni. PS: Komentář ti oplatím.. ;)Když napíšeš
http://nicolealexis.blog.cz/ A promiň že otravuju :(

3 ostrovanka | 26. června 2014 v 18:16 | Reagovat

:) blahopreju!!

4 M.Amar | 1. července 2014 v 16:44 | Reagovat

[3]:

Děkuju!!

5 Ex Flamme | 3. července 2014 v 9:05 | Reagovat

Taky moc blahopřeju, jsem z vás třech nadšená a přeju hodně sil a radosti (ať je to vyvážené) :)

6 M.Amar | 11. července 2014 v 11:12 | Reagovat

Děkujeme!

A Flamme, co Ty, jak se daří? Už nikde nepíšeš?

7 Rosali | Web | 25. září 2014 v 10:55 | Reagovat

Přesně jako já, jak nemám kus buřta, jsem nervés:)

8 alena | Web | 4. prosince 2015 v 15:21 | Reagovat

pěkný!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama