Den v životě očima našeho nemluvněte

16. července 2014 v 22:26 | :: M.Amar :: |  Deník matky
Ahoj, jmenuju se Rosárka a narodila jsem se před šesti týdny ve velké budově na okraji města. Byla jsem u mámy dlouho, protože se mi vůbec nechtělo ven. Ale nakonec to venku není tak špatný. Ty dva velký lidi, co se mnou teď bydli (asi máma s tátou), se o mě docela staraj' a dělaj' to, o co si zrovna řeknu. Je to docela sranda. Teď vám popíšu, jak vypadá můj den. Docela mě to baví.

Zhruba v pět ráno mě začne šimrat v břiše. Moc se mi to nelíbí a říkám si, že by to chtělo nějaký mlíčko. Nejdřív zkouším kopat nohama, co to jde a čekám, jestli to mámu vzbudí. Máma je ale úplně nepoužitelná, takže to zkouším jinak: začnu trochu vzlykat. To už se máma vrtí v posteli. Začnu teda brečet, ať si nemyslí, že na to mlíko budu čekat věčně. Máma vyskočí a běží udělat mlíko. Dřiv jsem pila z velkých kulatých věcí, ale z těch už nic neteče, takže piju už jenom z malý věci, která nevím, jak se jmenuje.
Strašně se těším a tak brečím ještě víc. Táta spí jak dudek. Když dostanu mlíčko je mi hned krásně. Někdy si potřebuju mezi pitím odříhnout, tak máchám rukama a vyvalím oči, aby máma pochopila, že chci zvednout. Většinou to udělá. Mám ji už vycvičenou. Když dopiju mlíčko, usnu. V noci ráda spím. Je to fajn. Máma taky hned usne. Často mnohem dřív než já.
Je to príma takhle papat.

A je to tady zase. Šimrá mě v břiše. Myslím, že je sedm. Všechno se opakuje znova. Máma ale už nespí a vstává. Dělá různý věci, který většinou zaspím.

Pak se to zase opakuje asi v devět, to už pak ale nespím ani já. Chci se nosit. V postýlce je nuda. Přitom za postýlkou je tolik zajímavých věcí. Ale máma je fajn. Většinou mě nosí, ja ji za to poblinkám a jsme šťastný obě.
Taky mě baví, když si se mnou povídá. Odpovídám jí, ale ona mi asi nerozumí. Když jí chci udělat radost, zasměju se a ona je pak celá bez sebe a udělá, co mi na očích vidí.
Někdy mě dá zpátky do postýlky a já chvíli dělám, že mě to baví, jenže když už to je moc dlouho, začnu se vrtět a hekat. Někdy mě jenom pohladí a myslí si, že je to dobrý, ale vůbec to není dobrý, chci se nosit nebo dělat něco zábavnýho.
Občas mi takhle pouští nějakou hudbu a zpívá mi. A to mně se moc líbí. To jenom ležím a poslouchám. Mám ráda hudbu.

Blíží se jedenáctá, je čas na mlíčko. Moc teď nemám čas pít, protože mě zrovna zajímají máminy oči. Má na nich něco divnýho, co neznám, tak to musím prozkoumat. Máma si pak myslí, že už nemám hlad a mlíčko mi sebere. Neeeee-neeeee-neeeee, já chci ještě papat!
Po dopolední svačince si občas schrupnu, ale ne moc často, protože na světě je plno lepších věcí než pořád spát. Kopu nohama v postýlce a hážu rukama. Chvíli mě to baví.

Táta se probouzí. Někdy se probudí i dřív a dá mi mlíčko on. Táta je fajn. Často u něho spinkám v postýlce a je nám spolu moc dobře. Já ho pak za to poblinkám a jsme oba šťastný.
A jéje, pokakala jsem se. Máma mě přebalí a někdy mě nechá jen tak nahatou, a to zbožňuju úplně nejvíc. Plínka mě dost štve, ale pořád mi ji dávají. Po přebalení si se mnou máma povídá a táta na mě kouká a taky něco říká. Když jsem spokojená, směju se na ně a odpovídám jim. Grrrr-aoh-kaa. Chci jim říct, že se mám fajn, oni mi ale nerozumí.
Když táta vstane, vezme si mě a pak pije taky mlíčko. Mně je u táty příjemně, takže na něm většinou usnu.

Po odpoledním mlíčku jdeme občas ven. Já moc ráda chodím ven. Ráda nakupuju, chodím do kaváren, nosím se u cizích lidí a všechno se mi to moc líbí, protože to není nuda jako doma. Někdy se na ty cizí lidi směju a oni jsou z toho celý paf a obdivujou mě, že jsem hezká. A to já jsem. Mám velký oči po mamince a pusinku po tatínkovi. Jsem taky dlouhá a vážím už pět kilo. A taky mám dlouhý hnědý vlasy.

Večer, když přijdeme z venku, dostanu další mlíčko (ale dostávám ho i venku, máma je pašák). Chvíli si pak povídám v postýlce a pak chci zase nosit. Máma na mě má velkou kapsu, kde mě nosí a mně se v ní moc líbí. Jsem u maminky, dává mi pusinky na čelíčko a já spinkám. Jsem moc ráda u maminky. A u tatínka taky. Vlastně je mi jedno, kdo mě nosí, hlavně, že nosí.
K večeru na sobě cítím lehkou únavu. Ale pořád kopu nohama a máchám rukama, abych náhodou nevyšla ze cviku. Jenže pak mě to přemůže. Asi v deset už usínám a i když bych strašně chtěla pozorovat tu barevnou věc, co mám v postýlce, tak už pomalu spinkám. Máma často usne dřív než já a pak mě ukládá táta.

Šimrá mě v břiše. Je to tady. Asi jedna ráno a já bych prosila ještě další večeři. Máma se potácí dělat mlíčko. Já to rychle vypiju a pak zase jdu spát. Máma spí zase dřív než já.

Zhruba pět ráno.... a nový den začíná.

A víte co? Nejradši na světě mám mlíčko!!
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama