Březen 2015

Radosti a strasti

23. března 2015 v 10:26 | :: M.Amar ::
Nastalo jaro a tím pádem i naše roční výročí svatby, které jsme měli v sobotu. Čas strašně letí.

Já mám za sebou dva víkendy ve škole, která se zdá býti tenhle semestr jednodušší než ten předchozí. Ale nechvalme dne před večerem, že. Rozhodně máme víc zajímavých předmětů. Často přemýšlím, čemu bych se tak chtěla věnovat, jestli histologii, mikrobiologii, hematologii a podobně. Byla jsem přesvědčená, že mě histologie určitě nadchne. A ne že by nebyla zajímavá, ostatně třeba patologická anatomie (máme na to stejnou profesorku) je úžasně zajímavá, akorát trochu depresivní a z přednášky jsem odcházela s tím, že mám aneurisma na mozku a cestou domů mi určitě praskne.
Co mě zaujalo nejvíc, zatím, je mikrobiologie! Na střední škole (ochrana a tvorba životního prostředí) jsme kdysi probírali viry a priony (a spoustu dalších věcí) a mně se to moc líbilo. A líbí se mi to i teď. Dlouho jsem si četla o bakterii Treponema pallidum, která způsobuje syfilis a je dost zákeřná. Je prostě fascinující co tyhle organismy, něteré dokonce bez DNA či RNA, dokážou v těle napáchat. Nebo naopak čím jsou nápomocní (v případě některých bakterií).

Při přednášce z patologické anatomie nám paní doktorka ukazovala spoustu (často hrozných) obrázků, nicméně to k tomu patří. Vyprávěla nám také různé příběhy z praxe a právě se zastavila u pohlavních nemocí a Petrolejových lamp.
A já občas přemýšlím o životě a o smrti. Jak si často život necháme proplouvat mezi prsty. A kolik se toho může přihodit.
Druhá paní doktorka, kterou máme právě na mikrobiologii je velmi pozitivní žena a vtlouká nám do hlavy, že máme být pokorné (jsme samé ženy) a velmi veselé, protože pak jsou veselé i naše buňky. A když dokážeme zvládat stres (popřípadě se ho vyvarujeme), předcházíme spoustě nemocí včetně rakoviny. Samozřejmě to není jediný faktor, ale je dost zásadní. Psychická pohoda je prostě důležitá.
A protože jsem milovnice krimi příběhů, čtu občas o vrazích a ve škole poslouchám o syfilitidě, je toho prostě trochu moc negativního najednou, rozhodla jsem se, že o těch věcech číst nebudu. Půjčila jsem si knihu 1000 nejkrásnějších obrazů historie a prohlížím si ji. Navíc to má bonus v tom, že se dozvím detaily o spoustě děl, která sice znám, ale neznám jejich pozadí a úmysl, se kterým je autor namaloval. Je prostě třeba se ve volném čase zase zajímat o módu, umění a další "nepotřebné" věci na tomhle světě. A největší relax je čas s Rosárkou, protože je děsně legrační a člověk pak zapomene úplně na všechno, co se kolem děje a dostane se do světa, kde je důležitý se napapat, mít suchou plenku, hrát si a objevovat nové skvrny na posteli (suky ve dřevě). Měli bychom si z dětí vzít příklad. Dost často. Ale člověk se asi nepoučí z chyb. To by se na světě nedělo, co se děje. Vlastně jsme pořád jenom zvířata v znepřátelených smečkách.

Nicméně jinak se máme dobře. Úžasný Rosárka se naučila na tuhou stravu, takže mléko má jenom dvakrát denně a je pořád veselá a šťastná. Už se i pohybuje z místa na místo a je strašně zvědavá.
Já jsem ve čtvrtek, po dlouhém několikaměsíčním přemýšlení, navštívila hematologickou laboratoř a zapsala se do registru dárců kostní dřeně. Navedla mě k tomu vlastně reklama na internetu, kde bylo asi tříleté dítě a pod ním bylo napsáno: "Nikdy nevíte, kdy bude potřebovat Vaši pomoc." To mě dojalo a začala jsem zjišťovat informace. Před asi 14-ti dny jsem poslala přihlášku a ve čtvrtek mi vzali zkumavku krve. Registr je do 60-ti let a může se stát, že ani nikdy nic darovat nebudu nebo třeba zrovna hned. Dostala jsem príma kartičku o tom, že jsem v registru a připadám si teď hrozně důležitě. Úžasný
Kdybyste náhodou chtěli.... Registr dárců kostní dřeně, najdete tam všechny informace a možná někomu zachráníte život.

Přeji hezký začátek jara a hodně slunečných dnů!