Květen 2015

Don't take it for granted

11. května 2015 v 21:15 | :: M.Amar :: |  Postřehy odjinud
Před pár dny mi umřela kamarádka. Často jsme se nevídaly, v poslední době, ale za dob středoškolských let jsme se společnou partou přátel jezdili na čundry a scházeli se v hospůdkách. Můj poslední kontakt s ní byl v prosinci loňského roku, kdy mi psala, že má rakovinu vaječníků a zřejmě metastásy v močovém měchýři a kdovíkde ještě.....
Teď ve středu měla pohřeb a já pořád přemýšlím o tom, jaké jsou ty poslední okamžiky před smrtí. Vidí člověk světlo na konci tunelu? Je nebe? Nebo prostě nastane buněčná smrt a je všemu konec? A jak se asi ti lidé cítí. Jestli příjde smíření nebo jestli mají strach....

Byla stejně stará jako já (skoro 29), tak si tak říkám, že nevíme dne ani hodiny a každej to má někde předepsaný jinak. A i přesto, že tyhle okamžiky jsou ty z nejsmutnějších, měli bychom si z nich brát ponaučení. Vykašlat se na všechny žabomyší války, zbytečný stresy "jestlijátozítravšechnostihnu" a nic nebrat jako samozřejmost. Mít radost z toho, že zpívají ptáčci, že se zelená listí a kvete šeřík. Protože fakt nikdy nevíme, jak dlouho budeme mít tu možnost se na to dívat a cítit tu vůni....

Tohle je můj komentář u Sonji na blogu, ale chci ho dát i sem, protože sem patří.

Takže jestli to nebe je a jsi tam, Miru, přeju Ti, ať se tam máš už jenom dobře.